Bluesberry: Blues je třeba (recenze CD)

Být nejdéle fungující bluesovou kapelou v zemi může být závazek i alibi. Buď na vás budou pohlížet jako na vzor, který by měl být neomylný. Nebo vám naopak prominou nedokonalosti, které by začátečníkům neprošly. Legenda přece má na chybičku právo. Bluesberry si jako správná legenda jak trochu úcty, tak blahosklonné pousmání na nedokonalostmi, které jejich nejnovější CD obsahuje. Nejsou snad u blues důležitější osobní příběhy (viz například narážky na kapelníkův neúspěšný pokus o emigraci v titulní Blues je třeba) než hudební složka? A hrají vůbec Bluesberry špatně? Rozhodně ne. Smíříme-li se s jejich předvídatelným stylem a chápeme-li muziku především jako prostředek k odreagování, můžeme si při svižných dvanáctkách nejen notovat, ale především se pohupovat do rytmu.

Blues v podání Bluesberry totiž není smutná a melancholická hudba. Kapelník a zakladatel skupiny Petar Introvič mi na otázku, k čemu je třeba blues, odpověděl: „K dobré náladě, k pohodě, k tanci, k hezkému usměvavému dnu. To není smutná hudba, blues je veselá muzika. Vždyť ať si ji lidé poslechnou!“ A to platí, přestože se na albu zpívá i o negativních zážitcích, ať už skutečných, nebo fiktivních.

Blues je blues a blues zůstane. Bluesberry hrají blues a jiní nebudou. Nehledejme tedy originalitu tam, kde ji nikdo nečeká. Bylo by nefér vytýkat kapele nedostatek pestrosti. Přesto srovnám-li album například s poslední deskou Pepy Streichla nebo s nedostižnými nahrávkami ASPM (ať už ve staré sestavě nebo v roli doprovodné kapely Jana Spáleného), vyjdou mi „noví“ Bluesberry bohužel jako chudší příbuzní. Blues je třeba by v první řadě bylo dokonalou učebnicí bluesových (a vůbec textových) klišé. Hrdinové písně se zde musí cítit osaměle („Jó, jó, jó, sedim sám“ – Bejvák), náhle ukončují vztahy („Příliš nás to spolu nebaví / skončeme to už“ – Pekárna), případně prožívají vztahy rovnou krátkodobé (Odešlas ráno). Pointy posluchač zpravidla uhodne, jinde je humor až příliš školácký (v osmé třídě by mě věta „A holte svoje nožky“ v písni o reklamě hrozně bavila). A pornografie, kterou kapela v laciných metaforách předvádí ve skladbě Zázračná léčba slavného doktora P. I., podle mě na desku vůbec nepatří.

Přitom ne všechno je průšvih. Vedle už zmíněných životopisných črt v titulní písni rozhodně stojí za zmínku orientace na pražská lokální témata (Blues o Malostranské besedě, A tak jdou roky bluesový). A melancholická píseň Splín, večerní pohodovka s klavírem, zní mezi všemi těmi rozjásanými čísly jako opravdové osvěžení. Vtipné je také angažmá Wabiho Daňka v titulní písni. Jen se ptám, proč musela kapela tuto skladbu natáčet dvakrát – jednou s hostem a podruhé bez něj. Albu prospívají i přizvaní muzikanti. Vibrafon Radka Krampla nemůže nic zkazit (znovu zde připomínám ASPM coby nedostižný vzor) a příjemné jsou i dechové nástroje Bharaty Rajnoška.

„Není to typicky bluesová deska, nejsou tam jen samé dvanáctky,“ řekl mi Petar Introvič v rozhovoru. Ano, na albu najdeme i boogie, rokenrol a další styly, které z blues vyšly. Najdeme zde i prvky jazzu, tedy žánru, který je trochu neprávem kladem s blues do jedné linie. I přes tuto relativní pestrost je album hodně jednotvárné. To je při délce více než 72 minut stěží únosné a přitom by bylo kde krátit. Zmínil jsem Zázračnou léčbu… a jednu z verzí titulní písně jako adepty na vyřazení. A určitě by se deska obešla i bez dalších pěti šesti kousků. A to Bluesberry na album navíc zařadily ještě skladbu Šmajchlkabinet v podání „hostující“ ostravské formace Pouze z nouze, která s Introvičovou kapelou nemá nic společného. Má to spojitost s jedním ze sponzorů, nebo jde pouze o nezištnou výpomoc mladé kapele? V každém případě je to krok nestandardní a matoucí.

Bluesberry zůstávají legendou i přesto, že jejich nejnovější album má k dokonalosti daleko. Zkusme se tedy na jejich nadprodukci podívat jinak, shovívavěji. Třeba je album tak dlouhé proto, aby si na něm každý – i přes výhrady k některým písním – vybral něco pro sebe.

Vydavatel: Levné knihy
Rok vydání: 2008
Žánr: akustický bluesrock/rock’n’roll
Celkový čas: 72:38

Diskuze k článku