Belliniho Náměsíčná

Vincenzo Bellini je považován za předchůdce Giuseppa Verdiho, protože ve svých dílech nezdůrazňuje pěveckou virtuozitu, ale soustředil se především na dramatičnost děje. Velký vliv měly Belliniho opery také na české hudební skladatele. Zvláště na Bedřicha Smetanu a Antonína Dvořáka, v　jejichž raných dílech můžeme vidět nejednu parafrázi na Beliniho melodie. Melodrama o třech dějstvích s　názvem “Náměsíčná” na libreto Felice Romaniho "La Sonnambula" mělo premiéru v milánském divadle Carcano 6. března roku 1831. Děj se odehrává ve švýcarské vesničce na počátku 19. století.  

Na samém začátku opery ze ocitáme u mlýna, kde se konají zásnuby mlynářčiny dcery Aminy s　Elvínem – bohatým sedlákem z　vesnice. Všichni se veselí, tančí a zpívají, jen hostinská Líza z　toho nemá žádnou radost. Ráda by získala Elvina pro sebe. Místo toho však je svědkem toho, jak Elvino vyznává Amině svou lásku a říká ji, že si ji druhý den vezme za ženu. Přijíždí notář, který má stvrdit svatební smlouvu. Za Lízou přichází Alésio, který je do ní zamilovaný. Líza ho však od sebe odhání, protože nemá o takového nápadníka zájem. Tu se strhne ruch a na své panství přijíždí hrabě Rudolfo, který se v přestrojení vydává za neznámého cizince. Vesničani se seběhnou a přesvědčují ho, aby už na noc nejezdil dál a přenocoval v　místním hostinci. Hrabě se nechá přemluvit. Je však varován, že se tady čas od času objevuje strašidelný přízrak. Cizinec tomu však nevěří. Hostinská Líza v　něm poznává hraběte. Říká mu, že ho vesničané zřejmě přijdou pozdravit. Při odchodu z　jeho pokoje tam zapomene svou šálu. Do místnosti vstupuje náměsíčná postava. Je to Amina a hraběti je v　tom okamžiku jasná záhada s　duchem. Amina ve spánku volá Elvína. Pak uléhá na pohovku a spí. Hostinská Líza to všechno z　úkrytu pozoruje a uvědomuje si šanci, jak pošpinit svou rivalku. Přichází mlynářka Tereza, Elvíno a Líza. Elvíno nevěří Lízině tvrzení, že je muAmina nevěrná, ale zhrozí se, když uvidí Aminu ležet na pohovce. Amině nevěří nikdo kromě Terezy, která si všimla, že tady Líza zapomněla šálu. Žárlivý Elvíno prohlásí, že žádná svatba nebude. Vesničané přicházejí na hrad k　hraběti a prosí jej, aby vydal svědectví o Aminině nevině. Jde tam také Amina a Tereza. Když prochází kolem Elvínova statku, Elvíno se rozzuří a vezme Amině zásnubní prsten. Toho využije mazaná Líza, která hned Elvína ujišťuje o své lásce k　němu. Hrabě přijíždí do vesnice, aby vysvětlil záhadu kráčejícího ducha a potvrdil tím Amininu nevinnost. Žárlivý Elvíno mu nevěří. Do rozhovoru se připojí Tereza a říká, že našla v　pokoji hraběte Lízin šál. Přichází i Amina, která ve spánku kráčí po úzkém mostě podél divokého proudu u mlýnského kola. Všichni se strachují, aby nespadla. Aminina pověst je zachráněna a Elvíno jí opět navléká zásnubní prsten. Ujišťuje ji, že “vše je skutečnost a sen již pominul.”

Na nahrávce, která je záznamem představení z Amsterodamu ze 14. listopadu roku 1992 se podíleli tito umělci: Hrabě Rudolfo - Francesco Ellero d´Artegna, mlynářka Tereza –  Alexandra Papadjiakou, její schovanka Amina – Luba Orgonasova, sedlák z　vesnice Elvino –  Raúl Giménez, hostinská - Líza Dilbér, Lízin nápadník Allesio – Nanco de Vries. Dále účinkuje Holandský rozhlasový sbor a Komorní orchestr holandského rozhlasu. Řídí Alberto Zedda.

Operu Náměsíčná můžete na pokračování sledovat po tři sobotní večery: 21. a 28. listopadu a 5. prosince 2015 vždy od 21.20 hodin.