Arnold Schönberg

Vzhledem k　tomu, že pátek bývá věnovaný hudbě 20. století, rozhodli jsme se přesunout poslech  hudby Arnolda Schönberga ze soboty, kdy si připomeneme 140. výročí narození tohoto skladatele, na pátek.

Tento současník Maxe Regera, Josefa Suka či Maurice Ravela (narozený13. září 1874) byl vlastně v　hudbě samoukem. Začínal jako bankovní úředník a sbormistr dělnického pěveckého spolku a později i jako dirigent a hudební šéf kabaretu. Jeho raná díla většinou ihned po svém prvním provedení zanikla. O mnoho lepší osud nepotkal ani ta další, která byla přijímána jako provokace a dokonce při jejich provedení docházelo ke rvačkám. Kuriozitou je, že zpráva o jednom z　jeho koncertů byla údajně uvedena v　rubrice “Nehody a zločiny”. Schönberg byl ve svých prvních skladbách, které jsou napsány v　duchu pozdního romantismu, nejprve ovlivněn tvorbou Richarda Wagnera a Johannesa Brahmse. Později – a je to patrné zvláště na jeho symfonii E dur – opustil tonalitu i dosavadní hudební formy. V　následných klavírních skladbách – zvláště v　cyklu Pierrot lunaire (pjerot linér), což jsou mluvené texty doprovázené klavírem – slyšíme již hudbu expresionistickou. Ani tím však vývoj hudby Arnolda Schönberga (šenberga) neskončil. Objevil totiž dvanáctitónovou techniku, ve které napsal nejvíce děl. Sem patří například “Suita pro klavír”, “Tři satiry pro smíšený sbor”, houslový a klavírní koncert i jeho nejznámější opera “Mojžíš a Áron”. Schönbegova hudba byla během jeho života srozumitelná jen málokomu. Schönberg si toho byl vědom, ale od svého výrazu neustoupil. Žákům ji však nevnucoval. Naopak. Bál se bezduchého napodobování, ale zdůrazňoval, že dříve než se začne s　hledáním nových cest, je potřeba důkladně poznat klasickou hudbu a kulturu vůbec. Jeho heslem bylo: “Umění nepochází z　uměti, ale z　nutnosti museti.”

Páteční Hudební siesta ( 12. 9. 2014 od 112.05 hodin) k poslechu nabídne Schönbergovu orchestrální skladbu nazvanou Zjasněná noc, která původně byla napsána jako smyčcový sextet a Komorní symfonii opus devět.