Kterou píseň divadla Semafor máte nejraději a proč?

Jan Štolba (saxofonista, literární kritik): Mám rád „hity“ Semaforu jako pestrou masu, v níž je každá písnička jiná. V různých situacích mi naskakují verše z té či oné, někdy bych nejradši komunikoval jen v úryvcích ze semaforských popěvků… Mám-li ale vybrat jednu píseň, bude to Melancholické blues v podání Jiřího Šlitra. Existenciální blues par excellence, o to mrazivější, že nezachycuje smutek, bolest nebo stesk, ale situaci až za smutkem a bolestí, zónu, kde život je v koncích. Vychladlost, všechno je cizí, vzdálené, jenže právě v té chvíli nejvíc chceme aspoň něčemu patřit, aspoň něco mít za své. Melancholické blues je úžasně přesná diagnóza, zároveň zjitřená a bezprostřední zpověď, to vše ve známém „toporném“ intelektuálně autistickém Šlitrově podání, který v téhle písničce odhaluje odvrácenou, pravou stranu, bez níž by nebyl Šlitrem. Geniální song o tom, jak moc nás posedá život v momentech, kdy žít už nejde. Výchozí, základní, konečná životní situace? To asi ne, ale hranice života tu jsou a platí pro každého. Rád bych se potil, ale nezmůžu se na pot.

Jan Burian: To je ale zapeklitá otázka! Kdybyste se zeptal, kterých deset písní, odpovídalo by se líp: Melancholické blues, Blues touhy po světle, Metamorfózy, Na vrata přibili můj stín, Míč, Rámusy blues, Propil jsem gáži, Krajina posedlá tmou, Kamarádi, Cirkus, Koupila má milá krokodýla, Tři tety, Šantánová myš… Většinou mi, když jedeme na hory, vystačí semaforské „nejoblíbenější“ z Prahy až do Itálie…

Martin E. Kyšperský (Květy): První píseň, která mě napadne, je Pramínek vlasů. Asi proto, že je v ní ta sladká bolest lásky, úplně přesně a se vším všudy… A protože je to dokonalá hudba i text.

Emil Viklický: Vždycky se mi velmi líbila skladba Je nebezpečné dotýkat se hvězd, jejíž struktura a harmonie vychází z blues a z gershwinovské harmonie ve střední části. Bohužel některé současné zjednodušující úpravy mi ji trochu zprotivily.

Karel Markytán: To všechno vodnes čas… Matuška v plné síle v písni, která mu sedí. Něco mě na ní bere a bralo, i když jsem byl mladší. Ale jinak se na tu otázku nedá odpovědět, aniž by člověk vědomě ubližoval dalším x písním.

Kompletní anketu najdete v únorovém čísle časopisu FOLK. Pro vaše názory je otevřena diskuse pod článkem.