265 let po Bachově odchodu

Pokud jste zvyklí poslouchat Radio Proglas už od rána, budete si moci všimnout, že ve všech blocích klasiky v úterý 28. července 2015 budou znít jen a jen skladby Johanna Sebastiana Bacha. Bachova hudba nás provází už několik dní a ještě provázet bude. I letošní festivaly a koncerty jsou plné jeho skladeb. Proč? V　letošním roce jsme si 31. března připomněli 330. výročí narození a 28. 7. 2015 to bude 265. výročí úmrtí Johanna Sebastiana Bacha.

O Ambrosiovi Bachovi se nikde nemluví. Byl to otec Johanna Sebastiana Bacha, který svého syna naučil hrát na smyčcové a dechové nástroje. Zemřel však, když bylo chlapci 10 let. Osiřelého Johanna Sebastiana se ujal jeho o 14 let starší bratr Johann Christoph – varhaník v　Ohrdrufu. Po pěti letech od něj Johann Sebastian odešel do alumnátu v　Lüneburgu, kde měl zdarma stravu a byt, ale také povinnost hrát a zpívat ve sboru. V osmnácti získal první placené místo jako varhaník v Arnstadtu, tři roky na to v　Mülhausenu a za další rok ve Výmaru, kde se po šesti letech stal koncertním mistrem vévodské dvorní kapely. Když se pak uvolnilo místo kapelníka a Bach ho nezískal, utekl ze služby, za což musel čtyři týdny sedět ve vězení. Pak nastoupil jako kapelník dvorní kapely v　Köthenu. Poklidné roky zde strávené, poznamenala smrt jeho první ženy Marie Barbary (se kterou měl sedm dětí) ale také o 17 měsíců později sňatek se　zpěvačkou Annou Magdalenou, která se stala matkou dalších 13 Bachových potomků. Roku 1723 se rodina Johanna Sebastiana Bacha přestěhovala do Lipska, kde Bach přijal místo kantora při chrámu svatého Tomáše. Bylo spojeno s　povinností vyučovat hudební i nehudební předměty, komponovat a provozovat hudbu ve čtyřech lipských chrámech. Bach vedle toho řídil soubor Collegium musicum. Práce a starostí měl jistě nad hlavu. Přesto se s　velikou láskou a péčí věnoval své rodině, kde všechny děti hrály na nějaký hudební nástroj. Johann Sebastian Bach, který je dnes považován za největšího génia baroka, byl ve své době známý pouze v　severním Německu. Málo se ví, že na sklonku života oslepl a když zemřel, dožila jeho žena Anna Magdalena jako almužnice. Jeho skladby na dlouhé roky upadly v zapomnění.

Ne však navěky. Proto si můžeme poslechnou mnoho krásných nahrávek duchovní i světské hudby. Polední Hudební siesta v den výročí nabídne Braniborský koncert číslo 2 v tónině F dur BWV 1047, Koncert pro dvoje housle, smyčce a continuo d moll BWV 1060 a duchovních skladeb jsme vybrali Malou mši G dur BWV 236.