Lanugo na svém debutovém albu přináší autorskou tvorbu v podobě sedmi vlastních písní s anglickými texty, jedné vlastní skladby na text básně Josefa Kainara a jednoho přearanžovaného standardu (At Last). Skladby Lanuga jsou sice písněmi, ale mají velmi rafinovanou strukturu rezignující na klasické popové střídání sloky a refrénu, vyznačují se pestrými a nápaditými aranžmá kombinujícími mnohovrstevnaté vokály, živé nástroje s elektronickými prvky a zvuk smyčcového souboru; skladby jsou to leckdy velmi rozměrné; hudba je každopádně výsledkem kalkulace prostých osobních vkladů jednotlivých hudebníků založených na autenticitě tvorby a je (zejména v českém kontextu) žánrově velmi obtížně zařaditelná a není s čímkoli na české hudební scéně srovnatelná. Kdo zná Lanugo z jejich dosavadní koncertní činnosti, zjistí, jaký perspektivní a nečekaný vývoj kapela prodělala při tvorbě nahrávek pro své debutové album.